V bakalářské/diplomové práci je mimo jiné důležité sepsat také kvalitní závěr práce, pomocí kterého všem vysvětlíte, k čemu jste se ve své práci dopracovali. Závěr může hrát i klíčovou roli při obhajobě. Závěr by rozhodně neměl být slabý a snadno vyvratitelný. Podíváme se zde na to, jak by měl správný závěr vypadat a čeho se vyvarovat.
Náš tip: Závěr za Vás nenapíšeme, avšak můžeme Vám pomoci a naformátovat celou bakalářskou/diplomovou práci za Vás.
Úvod spolu se závěrem jsou bezesporu velmi důležité prvky Vaší práce. Úvod většinou stanovuje cíle a předpoklady bakalářské/diplomové práce a do závěru se promítají výsledky Vašeho výzkumu, rešerše, analýzy apod. Ne však konkrétně. Konkrétní hodnoty, postupy, čísla, ale i grafy, tabulky a obrázky mají své místo v praktické části práce. A to vše pro případ, že pokud se Vaše práce dostane před jakoukoliv komisi, oponenta či zájemce, který navštíví univerzitní knihovnu a bude hledat inspiraci či odpovědi k problematice ve Vaší práci, právě úvod spolu se závěrem mu pomůžou určit, zda drží v ruce dokument, jehož obsah mu pomůže. Z úvodu zjistí, na co jste se chtěli zaměřit, jestli se jedná o problematiku, kterou momentálně taky řeší, a závěr mu řekne, zda jste toho dosáhli a případně našli řešení či nějakou nápomocnou informaci. Pokud vypracujete závěr opravdu dobře, může již předem Vaše následovníky varovat před úskalími, na která jste narazili při samotném výzkumu, a urychlit tak pokračování tohoto směru.
Je běžné, že samotný úvod se Vám nepodaří napsat hned napoprvé, většinou je několikrát upravován a revidován, aby se dosáhlo optimální délky a předmětného obsahu, který čtenáře neodvádí od tématu. Věnujte mu proto, stejně jako předmětnému závěru, dostatek času a vypilujte ho k dokonalosti.
Závěr by se měl, v návaznosti k celému dokumentu, nacházet na nové stránce za praktickou částí práce a měli bychom ho označit nadpisem první úrovně. Až za ním následují souhrnné části jako seznam použité literatury, seznam zkratek, seznam tabulek, obrázků, přílohy apod.
Z toho vyplývá, že se závěr řadí mezi tři nejdůležitější prvky samotné práce. Vaše práce stojí v podstatě na třech pilířích, kterými jsou úvod, praktická část a závěr. Tyto prvky nám dávají klíčové informace a jsou u zhotovené práce nejvíce předmětné, ať již při získávání obecné představy o práci, nebo při konkrétním předání informace oponentům. Neměl by se tedy nacházet jinde, než je vžitý a definovaný standard, každý oponent bude závěr hledat přímo pod praktickou částí bakalářské/diplomové práce.
Co se týče formální úpravy závěru, vždy by se mělo jednat o čistý text, bez obrázků, grafů, tabulek, citátů a dalších v tomto případě „rušivých“ prvků. Rozsah by měl být v rozmezí jedné až dvou normostran a rozdělen do tří až pěti odstavců. Obecný předpoklad je takový, že závěr by měl zabírat přibližně jednu stranu velikosti A4 samotného textu. Text závěru by měl být čtivý, bez odborné terminologie (vyjma nutné, jež ve spisovné češtině nemá ekvivalentní význam) a hlavně výstižný. Píšeme spisovně a takovým stylem, aby kdokoli, kdo není seznámen s problematikou, byl přesto schopen pochopit, zda např. náš výzkum vedl ke splnění cílů předsevzatých v úvodu či nikoliv.
Právě zde najdeme prostor pro osobní vyjádření pocitů z díla, zadání i samotného procesu realizace, jedná se však o volitelný prvek, se kterým musíme umět pracovat nebo si ho minimálně víckrát promyslet. Neměly by se zde nacházet stížnosti, konstatování neúspěchů, nelibost k zadání a jiné výroky podobného charakteru. Můžeme zde shrnout například nadšení z projektu a jeho vyhlídek do budoucna nebo osobní obohacení z práce. Nenecháváme si však pro osobní postoj většinovou část závěru, nýbrž jen pár vět.
Jelikož jsou úvod a závěr nejpodstatnějšími částmi celé Vaší práce, měly by obsahovat ty nejdůležitější informace, které o Vaší práci řeknou nejvíce. Komise si občas totiž ani neprojde celou práci, ale zaměří se právě na úvod a závěr. Obsah závěru by tak měl korespondovat s úvodem, což dá na zřetel, že jste se v průběhu práce neodchýlili od tématu. Pokud má práce stanoven cíl, v závěru by měl autor uvést, ovšem ve stručné verzi o délce pár vět, zda bylo tohoto cíle dosaženo. Někdy se stane, že při řešení cílů, které jste si definovali v úvodu, narazíte na nové, jímž jste museli čelit, abyste dosáhli kýženého výsledku. Zde je prostor pro to zmínit, proč jste v jistých krocích postupovali nestandardně apod. Také by se zde ale neměly vyskytovat nové informace, které v práci jinak zmíněny nebyly.
Např.: „Při pokusu zavést službu mezi veřejnost jsem narazil na rozdíly a drobnou kolizi v autorském zákonu a živnostenském zákonu, jako řešení tohoto problému v budoucnu byla zjištěna registrace ochranné známky, která tyto rozdíly eliminuje.“
Měli bychom zde slovně shrnout cíle naší bakalářské/diplomové práce, a zda jsme jich dosáhli. Další odstavec může tvořit například návrh na rozšíření práce či pokračování v daném výzkumu. Tato část v závěru Vám může být do budoucna nápomocná, pokud se bude jednat o bakalářskou práci, tato myšlenka může být v závěru použita i jako podklad pro zadání diplomové práce.
Závěr by neměl nijak obsahově doplňovat to, co se nevešlo do praktické části. Z toho důvodu zde není prostor pro žádné grafy, obrázky, přímé i nepřímé citace, číselné výsledky, výpočty apod. Už vzhledem k rozsahu závěru by se v něm neměly vyskytovat nadpisy nižších úrovní.
Obecně je závěr jednodušší částí práce, jelikož již znáte své dílo, prošli jste si studií/rešerší/výzkumem, a tudíž znáte do detailu problematiku, jež byla zadáním Vaší bakalářské/diplomové práce. Přesto jej nepodceňujte a po zpracování si jej několikrát s odstupem pročtěte, zda opravdu předmětně vystihuje téma a zakončení Vaší práce.
Zda závěr obsahuje:
V závěru se nevyskytují:
Níže uvádíme možný vzhled závěru:
bakalářská práce – diplomová práce – návod – závěr práce